Zápisky z facebookové stránky (X. ročník)

27 Čvc

WARCRAFT: Den 1. – příjezd

Poslušně hlásíme, že nám všechny děti, které dorazit měly, dorazily. A zdravé. A živé. A hezky kostýmově vybavené a pozitivně naladěné.
Máme jubilejní desátý ročník, rekordní počet dětí i příběhově nabitý program, takže se máme rozhodně na co těšit. Jsme také rádi, že letos uvítáme na dvě desítky nových tváří.

Při příjezdu dětí ještě probíhaly práce na stavbě herního města, takže ti, kdož dorazili jako první, nám odpoledne i vypomáhali. Do večeře jsme se pak ještě ubytovali a rozdali si ložní prádlo. Po večeři následovalo provedení střediskem pro ty, kteří ho neznají, rozdělení do oddílů a vysvětlili jsme si buď základy larpového hraní (pro nováčky), nebo změny v pravidlech a novinky proti loňskému roku (pro starší).

Fotografie z dneška i zítřka očekávejte v průběhu příštího dne. Nás bude čekat tvorba postav pro roleplay a základy boje a bitev.
Prozatím načtenou. 🙂

WARCRAFT: Den 2.

Druhý den tábora se obvykle věnujeme zakládání postav, aby byly co nejzajímavější a nejzábavnější. Za dobrý kostým nebo příběh lze získat i nějaké ty bonusy do hry.
Založení postavy zabere dost času, takže souběžně s tím probíhaly už zmíněné arénky a nácvik soubojů.
Odpoledne se v zakládání postav pokračovalo, zároveň se však půjčovaly kostýmy a zbraně, rozdávaly herní peníze a pomalu se i chystala odpolední bitva, abychom si poprvé pořádně zabojovali.
Po večeři přišlo první RP, zatím spíše seznamovací a aklimatizační. Všechny mechaniky ještě nebyly ve hře, aby měly postavy prostor se seznámit, zabydlet, sehnat práci, něco se naučit a zorientovat se na herní ploše, která je letos extrémně členitá a rozsáhlá, stejně jako město, které je asi největší a nejpropracovanější, jaké jsme zatím postavili.
Dějem navazujeme na předchozí ročník, takže se nacházíme nedaleko městečka Southshore, odkud jsme loni vedli námořní výpravy a které jsme bránili proti nemrtvým. Kdo si ale pamatuje závěr loňského roku, ten ví, že Southshore srovnali se zemí dva nathrezimové, mocní okřídlení démoni.
Ruiny městečka Southshore na herní ploše jsou, ale hlavní městský ruch se přesunul do Hillsbradu, agrárního městečka v horách. Protože ale vévodský rod Hillsbradů vymřel, pověřilo království Lordaeron správou území mága Sethara z Kirin Tor. Přímo ve městě je přítomna i jednotka aliančních vojsk. MImo město se pak nachází frakce Hordy sídlící v přístavu War’gol a dále Strážci lesa, kteří přesídlili na zarostlý poloostrov.
Všechny frakce spolu minulý rok bojovaly bok po boku proti nemrtvým i démonům, ale mír je křehký. Důvěra mezi Aliancí a Hordou je často obětí náhlých změn. Jestli se nějaký konflikt vyhrotí, to se ale teprve ukáže.

Dodatek: Omlouváme se za zdržení s fotografiemi, ale včerejšek i dnešek byly pro náš tým enormně hektické a náročné, takže čas na nahrávání fotek se najde až zítra. O to víc jich ale bude, tak snad se budou líbit. 🙂

WARCRAFT: DEN 3. a 4. – Začátky RP

V uplynulých dvou dnech jsme se už naplno ponořili do příběhu a akce v naší herní lokaci. Oba dva dny jsme hráli dopoledne i odpoledne a večery pojali odpočinkově s dobrovolným programem – bojovými hrami, bitvičkami a podobně.

První dny se většina postav na herní ploše věnovala vlastní obživě. Začala se rozjíždět ekonomika, která se posléze upravovala a po mnoha letech i dostala kodifikovanou podobu. V překladu do normálštiny to znamená, žepostavy musí lovit nebo pěstovat jídlo, těžit dřevo a železo, suroviny zpracovat nebo prodat, aby si vydělali na nocleh a živobytí, pro což jsou určené výrobní poměry i ceníky.

Co se týče příběhu, křehký mír zatím trvá. Slovo válka se však skloňuje ve většině základen na herní ploše, protože nikdo nevěří nikomu. Ve hře není jasný záporák a všichni se tváří neutrálně, což nedůvěře nahrává.

Náznaky hrozby se ale objevují. Druidové zahlédli ve Smaragdovém snu jakési blížící se temno. Část obyvatel herní plochy začíná trpět hromadícím se stresem a strachem, nočními můrami a děsy, jejichž původ je neznámý.

Nebezpečná anomálie se pak vyskytla ve věži čarodějů Kirin Tor, když přes noc vytryskla magická síla z narušené siločáry pod zemí. Zatímco mistři drželi pod kontrolou anomálii ve věži, učedníci museli cestovat po herní ploše, uklidňovat magická místa a nakonec i porazit dva zdivočelé nespoutané elementály, s čímž jim pomohli i připojivší se lovci a šamané Hordy.

Když už se bavíme o Hordě – v jejím táboře se často rokuje o tom, zda lze mágům věřit a jestli neskrývají nějaké tajemství. Zároveň dochází ke sporům o loviště a území, které se ale nakonec podařilo diplomaticky vyřešit. Také se ovšem v táboře často křičí, protože náčelník je poněkud vznětlivé povahy (například nebyl spokojen s rybí polévkou plnou kančího, jezevčího i liščího masa).

Zajímavou událostí byla i akce tzv. Obchodnického cechu, skupiny hráčů z loňska. Ti po pečlivé a náročné přípravě přišli na způsob, jak na pobřeží zničeného Southshore vytáhnout ze dna moře náklad lodi potopené démony. Podařilo se jim pomocí jeřábu vytáhnout železné součásti motoru a část nákladu zlata a drahokamů. Získali tak zpět část svého nemalého majetku.

Co dalšího se děje ve městě, není zatím možné určit, neboť pisatel těchto řádků je stařešinou v táboře Hordy a ne vše se doslechne. Zkusíme poprosit o záznam i nějakého měšťana. 🙂

V kostce se dá říci, že vše je v pohybu a brzy se začnou dít větší věci.

Mimo RP je vše v pořádku, děti spokojené – když někdo potřebuje pomoci se svou rolí nebo nějakým problémem, vyřešíme to na oddílové poradě.
Tudíž si vše užíváme a doufáme, že i nadále budeme.

WARCRAFT: DEN 5. a 6.

V posledních dnech jsme trochu bojovali s počasím, které bylo velice nevyzpytatelné a párkrát nám narušilo program. Naštěstí se trefilo do zamýšlených odpočinkových dnů, takže zase ne tolik, navíc nám to dalo čas zahrát si oblíbené Warcraftivity, tentokrát rozšířené na Fantasivity.

Přesto se našlo i dost místa pro několik RP bloků. A věci se děly. Tak kupříkladu máme pár prvních smrtí – například vyhnance z města bez rukou, který našel svou smrt v rukách potulného gnolla.

Město se vůbec potýká s problémy – stráž je zkorumpovaná a někteří lidé odcházejí. Skupina lidí kolem hospodského se dokonce rozhodla celou svou tlupu přesunout do Southshore. Ano, je to tak, obchodnický cech odkoupil od Lordaeronu půdu a začal obnovovat přístav. Zajímavé přitom je, že hospodský zároveň uzavřel pokrevní spojenectví s Hordou i Strážci lesa, se snahou být opravdu neutrálním místem, zatímco mezi těmito dvěma frakcemi a Aliancí začíná bublat napětí.

Mohou za to i zjevné provokace, jako například nalezení dvou lidí z města z vyříznutým jazykem a znakem Hordy na tváři. To by možná konflikt vyvolalo, nebýt toho, že v Hordě zase nalezli orka s úplně stejným problémem. Obecně se má za to, že toto řádění způsobili dva podivní obchodníci-bandité, kteří se na ploše vyskytli a vystupovali pod přezdívkou Cannibal Corpse.

Napětí se pokusil vyřešit diplomatický sněm na území Southshore, kde se setkali zástupci všech frakcí, aby rokovali o zlých snech, blížící se temnotě a dalších záležitostech. Výsledkem bylo rozhodnutí prozkoumat postupně doly pod Southshore, zřícenou pevnost Darnholde a opuštěný ostrov s majákem, kde by se měly nacházet nějaké tajemné pečeti.

Krátce po sněmu se konal turnaj vyhlášený novým majitelem Southshore, kam pozval opět všechny frakce. Zatímco část Hordya Strážců lesa mezitím řešila posednutého murločího šamana Murkyho, který napadl a pobodal svého arcidruida, většina herní plochy se na turnaji dobře bavila (a zjišťovala, jak OP jsou některé postavy :P). Do finále postoupil místní pandaren, který všechny překvapil svým bojovým uměním, a paladin Stříbrné ruky na návštěvě, který nakonec zvítězil, jen aby zase odjel.

Včera v noci došlo i na první výpravu do dungeonu, když se kovář z města, tři horníci a zástupce každé ze šesti frakcí (šaman, kněz, mág, voják, druid a alchymista ze Southshore) vydali do dolů, kde vládl Scratch, kobold z loňského roku, kterého si mnozí ještě pamatují.

Atmosféra temného dolu byla neuvěřitelná. Nejprve dobrodruzi prošli koboldí vesničkou, kde se kolem nich motalo množství koboldů, ale chovali se přátelsky. Scratch je pak vedl skrze jeskyně do hlubších a hlubších částí, protože po nich chtěl vyčistit spodní patra, aby jim dovolil natěžit si suroviny. Cestou celkem snadno porazili ogra, i když ho nakonec zabil Scratch, osvobodili bludičku, která jim pak svítila na cestu, a také konečně zabili prokletého trpasličího horníka a získali jeho sekeru.
Pak procházeli labyrintem s mnohými pastmi. Část z nich se otrávila nataženými pavučinami, byli trochu sežehnutí pekelným ohněm, proběhli zužující se chodbou a ocitli se před dveřmi se řetězem. Tušili, že je čeká něco strašlivého, a po dlouhých přípravách vstoupili do místnosti.
Obrovitý okřídlený doom guard, démon s rohy a plamenným mečem, jim byl více než tuhým protivníkem. Jen díky vytrvalé snaze léčitelů skupiny nikdo nezemřel, byť byli všichni dost blízko smrti.
Démon ale nebyl opravdovým závěrem dungeonu. Skutečně zde nalezli kamennou pečeť, ale co s ní udělali, jak překonali iluzi, která tu držela démona uvězněného, nebo jak se nakonec dostali z obklíčení hordami koboldů, kteří na ně vyběhli ze tmy… To už se musíte zeptat členů výpravy. 🙂

Brzy zase nashledanou.

WARCRAFT: Speciální vydání Kirin Tor!

Jednou z velkých frakcí letošního ročníku jsou i mágové původem z Dalaranu a z organizace Kirin Tor. Ti mají nedaleko města postavenou věž a v ní fungující Hillsbradskou akademii magických umění (zkráceně HAMU – existence sesterské školy PAPU jest nepotvrzena). Ke starým učedníkům kancléře Raenuse, který školu vede, přibylo letos několik nováčků nejen z Dalaranu. Mágy v podstatě nezajímá všední dění města, místo toho se pilně věnují svému studiu v podobě výuky kouzel (jak praktické, tak teoretické) doplněné důležitými přednáškami o historii Azerothu, o jazykovědě (jazyk je prostředek myšlení a pomocí mysli sestavujeme kouzla), ale i třeba o způsobech očarovávání předmětů. Dále mágové čile komunikují s ostatními uživateli magie (druidi, šamani…) a řeší společné problémy.

Zatím nejdůležitější událostí, která mágy a alchymisty z věže potkala, bylo náhlé zesílení magických proudů, které hrozilo výbuchem celé věže. Vše bylo náhle prosyceno magií, obyčejné předměty tančily, vše zářilo. Spící mágy zachránil jejich loni vyvolaný společník Willy Bzuk – arkánový elementál, ztělesnění čisté magie. Ten dokázal věž udržet pohromadě na tak dlouho, než se probrali mistři, kteří vše nadále drželi s vypětím sil pod kontrolou až do doby, než jejich učedníci (i za pomoci Hordy) dokázali problém napravit. O co šlo? Magie je někde silnější, někde slabší. Pod zemí, ve které hrajeme, prochází magická siločára, kterou něco velmi mocného (a hrozivého – kéž bychom už věděli, co to bylo) narušilo na pěti místech, z nichž jedno z nich byla právě věž. Učedníci se poté vydali čelit mnoha překážkám při napravování narušené linie.

Problém byl zažehnán, avšak rána na srdci zůstala. Willy Bzuk, elementál, pro kterého psali učedníci básničky, elementál, který nebyl jen prostou hromádkou magie, ale bytostí s city, se obětoval pro svoji školu, aby čaroděje zachránil. Proto se včera odehrál historicky první pohřeb elementála. Někteří ze studentů propukli v pláč, i ti, kteří znali Willyho jen krátce, byli hluboce pohnuti jeho smrtí. Mistři své učedníky zapřísahali, aby na sebe byli opatrní, aby již věž v temných časech, které přicházejí, neztratila nikoho dalšího.

Čest Willymu Bzukovi, arkána jej provázej!

WARCRAFT: DNY 7, 8 a 9 – RP v plném proudu

Uprostřed tábora si vždy dáváme tolik porcí RP, kolik se jen vejde. Událo se tedy nemálo věcí, které se nyní pokusíme shrnout.

Hned ráno po výpravě do dolů se zhoršily strašlivé noční můry, které teď postihují všechny bez výjimky. Členové výpravy, kteří přežili, však na tom byli nejhůř – část z nich si doteď nese šrámy na duši a trvalé efekty stresu. Jedním z nich byl i kovář města Hillsbrad, který byl další den zvolen starostou – možná i pro svůj heroický výkon v dolech? Jestli však zvládne řídit město v tak dezolátním duševním stavu, je obtížné odhadovat.

Pro Hillsbrad následující dny nebyly nejlepší. Část vojáků a velká část obyvatelstva postupně odcházela do Southshore, ke Strážcům nebo do divočiny. Příčinou byla mimo jiné nezvládnutá ekonomika města a hlavně zavedení poměrně vysokých daní. Dokonce i věž mágů Kirin Tor posílá svého kuchaře nakupovat do tábora Hordy. S trochou nadsázky se dá říci, že ke konci se z města stala jen pevnost církve a vojska sousedící s čarodějnou věží.

V táboře Hordy to funguje o poznání lépe. Kmen drží při sobě, každé ráno se schází na sněmu, má postaráno o dostatek jídla. I tady jsou samozřejmě problémy – neustále se musí čistit posvátná místa živlů, psychický stav šamanů se zhoršuje, jak ve svých snech bojují se zlými duchy, a do toho byl nejspíš rituálně zavražděn jeden z elfích horníků Hordy. Podařilo se však u pobřeží vztyčit mohutný rituální totem, který svou silou pomáhá alespoň částečně ulevit strašlivým myšlenkám. A je tu i klec se zkrocenou harpyjí.

Horník ale nebyl jediným mrtvým posledních dnů. Zatím nedošlo k žádnému otevřenému střetu, ale někdo nebo něco v lesích zabíjí. Někdy jde o náhodná přepadení, možná jak se někteří zoufalejší či pobláznění jedinci stávají bandity, jindy jde o rituální vraždy s úmyslem pošpinit důležitá místa. Takto zemřel jako první jeden z druidů. Strážci lesa se více a více uzavírají a řeší své vlastní problémy, například hnilobu na duši šamana Murkyho, ale stále udržují přátelství s Hordou.

Southshore se oproti tomu otevírá obchodu a dokončuje stavbu plachetnice. Již brzy vyšle svou první výpravu. Drby hovoří i o šíření alchymistických drog. Jediný drobný problém představují právě daně, které Lordaeron od Southshore stále požaduje. To si však bývalý hostinský a dnes majitel přístavu nechce nechat líbit jen tak – nahromadil příliš mnoho peněz, aby je jen tak rozdal.

Nejklíčovější událostí proběhlých dní ale byla druhá výprava, tentokrát do katakomb Darnholde Keep. 16 dobrodruhů vešlo dovnitř, aby se setkali s vizemi minulosti (dobře známými událostmi pro ty z minulého roku, ale s novými informacemi), nemrtvými obránci i spletitými hádankami. Co hůř, celý objekt byl prorostlý Kytíkem, goblinním alchymistou ze Southshore, který loni pojedl podivného magického motýla, stal se hybridem mezi tvorem a květinou a nakonec podlehl nákaze Forsakenů a stal se smrtí a rozkladem.
Ten už od počátku bortil zdi a krátil dobrodruhům čas. Mohli se rozdělit, aby ušetřili čas a rychleji řešili hádanky, ale z opatrnosti drželi pospolu a málem zůstali v Darnholde pohřbeni. Část z nich musela utéct, zbylých šest zůstalo uvězněno a v poslední místnosti se setkalo s Voxem, Foxem a Foxem.
Tento velitel Forsakenů, tři duše v jednom těle, by nejspíš dobrodruhy povraždil, ale nakonec je nechal žít výměnou za volný odchod Forsakenů z krypty. Nemrtví se tak opět vrátili na herní plochu (a další dny se jejich řady lehce rozšířily), byť slíbili, že odejdou zpět k Lady Sylvanas.
Dobrodruzi tak mohli mluvit přímo s Kytíkem, napojeným na obrovitý strom pokrytý runami. Ten je prosil, aby ho nechali žít, že nic zlého nikdy nechtěl udělat. I díky slovům kapitána městské gardy, který si Kytíka pamatoval z loňska, se dobrodruzi rozhodli nechat ho žít, nezničit jeho tepoucí rudé srdce a odejít stejnou cestou, kterou odešli Opuštění. Bylo to správné řešení?

V dalších dnech napětí eskalovalo, od konfliktu jsme nejspíš jen krůček. Mrtvých je čím dál víc, ale nikdo neví, kdo je tou skutečnou zlou silou v pozadí, kdo stojí za nočními můrami, kdo štve lidi proti sobě, zanechává po sobě mrtvoly a co vlastně znamenají všechny vize.

Část otázek řešil magický sněm s účastí šamanů, druidů, mágů i kněžích. Obsah jejich konverzací je zatím utajen, ale každá strana má své plány. Mágové, kteří se museli nejprve oklepat ze ztráty svého druha a k tomu i Willyho Bzuka, přišli s teorií, že by se mohla vracet nemrtvá Pohroma.

Tomu ale nevěří ostatní frakce, zejména náčelník Hordy, Grok Klidná Sopka, který je čím dál vznětlivější. Došlo to dokonce tak daleko, že nechal své válečníky povraždit čtyři osadníky, kteří se rozhodli žít mimo Hillsbrad i Southshore, jen protože se usídlili příliš blízko posvátných míst, a to navzdory námitkám svého přítele paladina i stařešiny. Je tedy možný i rozkol uvnitř Hordy?

Poslední den se udály dvě zásadní věci. Do lesů přišly dvě lesní víly, které v okolí hledají svou ztracenou matku. Vězní ji prý nějaké temné síly, ale dosud nebyla nalezena. Vojáci z města s pomocí církve Světla zase stopovali ty Opuštěné nemrtvé, kteří se rozhodli zůstat v okolí, aby je pozabíjeli. Ke konci dne se šířily zvěsti, že při snaze je najít zapálili část lesa, čímž rozhněvali Strážce lesa a ti se chystají město potrestat.

Jen další dny ukážou, zda přijde válka a kdo bude stát proti komu, či zda se snad podaří odhalit více informací o tom, proti komu stojíme. Ať už to jsou Opuštění, Pohroma, démoni Plamenné legie nebo něco jiného, letos se nepřítel drží ve skrytu, manipuluje, intrikaří, rozpoutává spory, ovládá mysl lidí. A je tu vůbec jiný nepřítel, nebo jsou prostě jen zlí lidé všude mezi námi?

Mimo RP proběhly i další vedlejší aktivity, jmenovitě řeckořímské zápasy na písku, drsnější arénky na kekel nebo jediný sport, kterému se fantazáci věnují, tedy jugger. Počasí se nám umoudřilo a nálada je skvělá.
I vám přejeme, ať se máte co nejlépe. 🙂

WARCRAFT: DEN 10.

Jak se blížíme ke konci tábora (bohužel), atmosféra houstne a věci se dějí rychlejším spádem. Shrňme si tedy děj.

Včera šli na výpravu, třetí v pořadí, mágové. Stopy nalezené v dalaranském archivu je přivedly pod Západní věž. Zde na ně čekal už předchystaný teleport. Když jím prošli, hned na začátku temná moc zaútočila na mysl arcimága Tariana, který v souboji s ní zůstal ležet v křečích. Zbytek výpravy pak musel pokračovat dál, řešit zapeklité hádanky a hlavně morální dilemata. Museli nejprve obětovat jednoho ze svých, pak určit, kdo z nich je zrádce, a nakonec se vyrovnat s přízraky svých mistrů a mrtvého přítele, to vše v časových smyčkách. Intenzivní prožitek korunovaný skvělými hereckými výkony vyústil v odhalení zrádce (ačkoliv – je to vůbec zrada, když byl ovládán jinou silou?) a získání dalších informací o pečetích a tajemném zlu v hlubinách. Než si stihli odpočinout a s informacemi pracovat, přišel zvrat.

Obyvatelům Southshore se při úsvitu zjevil krásný výhled na slunce, moře a armádu nemrtvých. Vox, Fox a Fox nesplnil slib odejít zpět za Lady Sylvanas a místo toho zaútočil na město. Obránci měli čas poslat pro posily jen na jediné místo a volba padla na Hordu. Než dorazily posily (i když jaksi v menším počtu, než se doufalo), dostali se nemrtví za hradby a postupovali směrem k přístavu. Evidentně chtěli loď, čerstvě dokončenou, pro sebe. Příchodem posil se jejich postup zpomalil, ale nezastavil. Padlo mnoho vojáků a strážných, ale i několik hráčských postav. Nakonec, když už byli Opuštění téměř v přístavu, odpálil bývalý hostinský a majitel Southshore sebe i se sudem střelného prachu a rozmetal většinu armády nemrtvých a zbytky obránců na kusy. Většina jeho lidí už však byla na lodi a stihla odplout od břehu, navíc s poněkud podivným nákladem – zdá se, že smrt Voxe, Foxe a Foxe uvolnila jednoho z nich jako stín, který pak posádka lodi spoutala, přestože nejevil známky vědomí…

V odpoledním herním bloku pak vypukl menší chaos. Southshore nebyl sice až tak poničen, ale posádka lodi přesto zamířila do tábora Hordy, kde se cítila více v bezpečí a zotavovala se tu ze ztráty svého velitele a mnoha lidí. Postupem času do tábora přicházeli i další přeživší a uprchlíci, včetně zraněného a slabého náčelníka Groka, který byl v bitvě také. Hovořil o tom, že duchové už k němu nemluví.

Nebyl však moc času si o věci povídat. Zbytky Forsakenů, kteří přežili výbuch, začali přepadat jednotlivé frakce. Jako první napadli Hillsbrad. Zprávy nejprve hovořily o tom, že se dostali do města a vyplenili ho. Že Hillsbrad padl, se ale nepotvrdilo. I tak tam byly vyslány posily.

Mágové pak dorazili do tábora Hordy s informacemi o svém předchozím dobrodružství a s tím, že mezi všemi frakcemi jsou zrádci a přisluhovači temné bytosti. Spolu s tím, co věděli druidové a šamané, si dali dvě a dvě dohromady a došli k tomu, jaký účel mají pečeti v hlubinách a proč máme noční můry tím silnější, čím více jich je poničeno. Pečeť v dolech pod Southshore je ztracena, stejně jako stromová pečeť pod Durnholde Keep, kterou prorostl Kytík. Pečeť pod Západní věží dokázali mágové naopak opravit. Ale kde je ta čtvrtá?

Rozhovory přerušil útok Forsakenů, tentokrát na tábor Hordy. Byli odraženi. Následovaly však další špatné zprávy – hraničářka Strážců lesa napadla jednoho ze svých bratrů. Pro podezření z konspirace a ucítávání temné bytosti byla zajata a vyslýchána.

Víly stále nenacházejí svou matku. Shánějí se po peří, které má léčivé schopnosti. Je pravda, že pár dní zpět někdo takové peří prodával, ale zatím se ho nepodařilo vystopovat. Pomohly by víly bojovat proti zlu, kdyby se jim podařilo matku najít? A kdo ji vězní?

Na hledání čtvrté pečeti bude nejspíš vyslána lodní výprava. Mezitím se frakce na herní ploše musí bránit Opuštěným i vlastnímu rozkladu.

Včera odpoledne rovněž probíhalo focení společných oddílových a skupinových fotek. S nahráváním fotek máme drobné problémy, ale není to tím, že by fotky nebyly, jen vás poprosíme o strpení, než se sem dostanou. 🙂

WARCRAFT: ZÁVĚR

Poslední dny tábora byly strhující. Děj vyvrcholil v dosti akční a přitom napínavý střet. Zkusme to popořadě…

Předposlední den RP se hýbaly věci hlavně v Hordě, i díky informacím od mágů. Elfí čarodějka Kier, blízká přítelkyně náčelníka Groka, hrdá členka Hordy a zároveň studentka Kirin Tor, se svěřila taurenům, že je podle ní Grok ovládán oním tajemným zlem. Mágové ho pojmenovali Ik’Zazuuth.

Zatímco mladý tauren vyrazil ke druidům poprosit o pomoc s případným očištěním, ranní sněm Hordy nabral nečekané obrátky, když náčelník začal mluvit o nebezpečí mágů, o chystaném rituálu a o nutnosti mágy do jednoho zabít. Většina Hordy mlčela, jen tauren stařešina svému šamanovi a náčelníkovi oponoval. Nechtěl prozradit vše, snažil se jen rozmluvit ostatním válku bez důkazů nebo zjevného důvodu… Svými námitkami náčelníka natolik rozzuřil, že byl vyzván na rituální Mak’gora – souboj cti. V jeho průběhu dorazil tauren Ino s druidy, aby sledoval, jak náčelník stařešinu dostal pod tlak a několikrát ho sekl. Vypadalo to s ním špatně, ale když se Grok odhodlal ke smrtelnému úderu, podařilo se stařešinovi Bigovi veškerou sílu svého mohutného těla využít k tomu, že ho přehodil na zem a proklál svým kopím.

Grok, zraněn a zahanben, odešel z Hordy. Ostatní ho nechali jít, jen někteří, včetně Kier, se za ním okamžitě vydali. Stařešina se stal náčelníkem. Ale zraněn a unaven, snažil se jen informovat všechny, včetně posádky lodi (bývalého Southshore), o co vlastně jde a proč Grok a další kultisté chtějí zničit čtyři pečeti.

Zbytek herní plochy stále trpěl pod útoky nemrtvých, kterých ubývalo jen pomálu. Do toho se začaly vršit rituální vraždy – teď už se definitivně potvrdilo, že za nimi stál i Murky, šaman Strážců lesa, přestože své podezření měl nejvyšší druid už dlouhou dobu. Nejspíš definitivně zešílel. Spojil se s Grokem (zachánil ho před pronásledováním) a jako stíny se pak pohybovali po lesích, přepadali, znesvěcovali, zabíjeli, vysávali duše pro své rituály. Spolu s dalším kultistou, kterým se později ukázal být elfí spellbreaker z města, se pokusili i vyvolat nějaké ohyzdné stvoření sloužící jejich pánovi, což se jim ale nakonec nepodařilo.

Do pronásledování se zapojili i vojáci z města, pandaren, církev, Southshore, zloději, jeden agent SI-7… vlastně všichni kromě mágů, kteří skládali zkoušky, které z nich měly učinit plnohodnotné mágy. Studenty tak chtěli připravit na nevyhnutelný souboj se zlem. Zároveň pracovali spolu s druidy na obranách už předtím zachráněné pečeti pod Západní věží.

Večer vyrazila výprava dobrovolníků na Ostrov duchů, kde tušili čtvrtou pečeť. Ve starém majáku tu našli pološíleného alchymistu a jeho lektvar, který umožňoval na nějakou dobu dýchat pod vodou. V hlubinách totiž byly tři podstavce se třemi klíči, které bylo potřeba získat skrze složité úkoly. Aby to nebylo tak jednoduché, doráželi na hrdiny a jejich doprovod murloci a nagové, kteří jim dávali dost zabrat a mnohé z nich utopili. V cestě jim stály i vskutku lákavé sirény, které se snažily rozpoutat (neúspěšně, díky paladinům) boj mezi nimi samotnými. Nakonec se jim však podařilo čtvrtou pečeť v podobě velké rudé perly získat.

Tu další den předali mágům. Ti s ní ale nechtěli nic mít, bránit dvě pečeti jim přišlo nemoudré, zvlášť s ohledem na ztráty učedníků v předchozích výpravách – včetně té poslední do moře. Sám arcimág, ze strachu o své svěřence, překličkoval les až k háji druidů a pečeť tam zanechal.

V Hordě způsobilo pozdvižení náhlé skonání stařešiny. Pozoruhodné bylo, že podle všeho zemřel stářím a únavou ze souboje s Grokem. Pro Hordu to znamenalo zmatek a bezvládí, i když se náčelnictví na nějakou dobu chopil Grokův přítel šaman.

Groka se mezitím podařilo chytit, pustit na svobodu a pak na tajném setkání zlomit za pomoci všech jeho přátel. Překonal věc, která svírala jeho mysl, osvobodil se a vrátil se na stranu zdravého rozumu. Prozradil identitu dalších kultistů, což spustilo hon a brzkou smrt některých z nich – lamač kouzel například zahynul se štítem v ruce stojící proti palným zbraním. Technickou revoluci nezastavíš.

Horda pod staronovým vedením pak vyrazila k mágům a žádala pečeť pod svou ochranu. To ale Grokovi mágové vymluvili a naopak ho přesvědčili, ať zkusí najít zbytky těch zničených.

Murky získal na svou stranu armádu stínů, která hon na Murkyho a ostatní kultisty proměnila v docela vyrovnaný boj. Mezi stíny se objevil i tajuplný Fox, který přežil roztrhání velitele Forsakenů a odpoutal se od něj. Ve skutečnosti to byl pozůstatek slavného agenta z Hearthglenu, zabijáka rytířů smrti a nekromantů, stopaře démonů, kteří však předčasně ukončili jeho cestu za pomstou. Teď byl tady, pod nadvládou Ik’Zazuutha a hledající pečeť, ale poeticky zahynul rukou svého bývalého studenta, Lyolda, který tu působil coby agent SI-7. Aby to bylo ještě poetičtější, krátce poté se na scéně jejich setkání objevil Murky, zavraždil Lyolda, vysál jeho duši a utekl. Dva někdejší přátelé tam tak leželi vedle sebe, konečně v pokoji.

Dopad na celkový výsledek boje o pečeti to však nemělo. Mágům se podařilo uchránit bariéru kolem věže, perla zůstala skryta u druidů a Murkymu se podařilo jen sebevražedným útokem zabít svého přítele druida. Dvě pečeti zničeny, dvě ochráněny.

Vše tak rozhodla finální bitva, ve které se všechny síly Hordy, Aliance i ostatních frakcí pokoušely oživit prohnilý strom života napadený Kytíkem. Dlouho se jim nedařilo k němu přes stíny probojovat, až nakonec světlo naděje vykřesali. Strom nebyl zachráněn, ale ani ztracen. Miska vah tento rok skončila těsně na straně dobra.

Snad jen Staří bohové vědí, co bude příště… 🙂

Na tradičním O hře po hře panovala skvělá atmosféra. Ročník jsme si snad všichni užili, příběh a RP letos překonaly předchozí limity. Už teď se nemůžeme dočkat dalších akcí. Desátý ročník stál za to, tak jen houšť a větší kapky?

P. S.: Další fotografie budou ještě dodány. Omlouváme se za zpožděné nahrávání, ale tábor nám všem dal opravdu zabrat a ještě nyní, den po jeho skončení, není všechno sklizeno. Děkujeme za pochopení. 🙂