Kronika X. ročníku – Hillsbrad

15 Úno

Již jeden rok uběhl od vypálení Southshore a od vpádu démonů. V Hillsbradském vévodství konečně nastal mír. Chrabří bojovníci Aliance se uchýlili pod ochranu města Hillsbrad, které bylo bráněno vojsky Lordaeronu, a po vymření vévodského rodu pod dočasným vedením mága Sethara z Kirin Tor. Nedaleko Hillsbradu si postavili věž mágové z Kirin Tor, jejichž řady posílili nově příchozí z Dalaranu. Mocní válečníci klanu Frostwolf založili, pod vedením šamana Groka, přístavní pevnost Hordy jménem Wor’gol, v orkštině Vlčí doupě. Strážci lesa se usídlili na zalesněném poloostrově. Vedli je nový arcidruid z Kul Tirasu a murločí šaman Murky, který posledně spolu s ostatními šamany hrál velkou roli v boji proti démonům.

Mír se však začal projevovat jako velice křehký pojem, ať už kvůli přebytečnému lovu zvěře nebo z nedostatku respektu projevovaného Aliancí operující v až nepříjemné blízkosti Wor’golu. Tyto problémy však byly utlumeny dohodou mezi Aliancí, druidy a Hordou o přesném rozdělení území i lovecké půdy. Možná válce také zabránily příčiny jiného původu, původu kterého se nadaní magií nebo přírodními silami obávali nejvíce – strašlivé noční můry, věštby a vize jak šamanů, tak druidů. Vize světa duchů nebo noční můry ve Smaragdovém snu věštily pouze příchod velkého temna, podobného, ne-li horšího než démoni, kteří loni zpustošili Southshore. Jaké hrůzy si osud pro obyvatele Hillsbradu chystal tentokrát?

Brzy po diplomatickém jednání se jedné noci strhla první pohroma. Magická anomálie rozvířila a zpřetrhala magické přadeno procházející pod věží Kirin Tor a hrozila zničením nemalé části Hillsbradu. I dík oběti známého elementála Willyho Bzuka se mistru Setharovi a arcimágu Tarianovi nakonec podařilo tuto anomálii zkrotit. Bylo ale na jejich učednících a připojivších se šamanech Hordy, aby prozkoumali magická zřídla a posvátná místa duchů, kde je čekal boj jak s rozlícenými elementály, tak s magickými průrvami. Vše se však nakonec podařilo zažehnat… Vše, až na zrozenou nedůvěru k mágům s ohniskem v podobě šamanského náčelníka Groka, který z anomálie vinil právě mágy a jejich magické pokusy.

Město Hillsbrad se mezitím potýkalo se svými vlastními problémy, než aby řešilo nešvary mezi Hordou a mágy z Kirin Tor. Městská stráž byla zkorumpovaná, a městem se s každým dnem šířila nejistota s nedůvěrou zrozenou z nedostatku vedení z rukou Sethara a z vysokých daní. Nakonec z města odešel Obchodnický cech, aby pod vedením hospodského z Hillsbradu obnovil ruiny Southshore. Půdu zničeného přístavu již předtím odkoupili od Lordaeronu. Obnovované město uprostřed vévodství mělo sloužit jako neutrální křižovatka a centrum obchodu. Hospodskému se překvapivě podařilo získat podporu Wor’golu v jejich snažení a obchod začal pomalu růst, stejně jako budovy a opevnění Southshore. Vzestup padlého města však uštědřil Hillsbradu silnou ránu, ze které se těžko vzpamatovával. Město samotné se stalo překvapivě pustým a krom hrstky civilistů se z něj stala v podstatě jen pevnost vojska a církve.

Pevnost Hordy mezitím vzkvétala. Bohatství Wor’golu nespočívalo v z orčího pohledu zbytečném zlatě, nýbrž v potravě darované jak lesem, tak mořem jeho obyvatelům, v kožešinách a materiálu, ochočené zvěře a včelích úlů, ba i dokonce políček obilí, bylin a bambusu z výhonků odkoupených od pandarenského cestovatele. Kmen byl jednotný.

Zdálo se, že válka se zemi stejně nevyhne, a to kvůli mnoha provokacím a nevysvětleným událostem, jako byl příchod jak lidí, tak orků s vyříznutými jazyky a znaky na tvářích. Tyto spory a další problémy měl vyřešit sněm všech frakcí obývajících Hillsbrad. Měl se konat v neutrálním obchodním městě Southshore, na kterém se nakonec rozhodly frakce odložit vzájemné rozepře, a překonat panující nedůvěru, aby se společně podařilo nalézt původ temných snů, které sužovaly obyvatele Hillsbradu a lezly do vizí šamanů a komplikovaly druidům cesty do Smaragdového snu. Nakonec se rozhodlo, že všechny frakce spojí své síly, a tudíž budou moci dohlížet na ty, jimž nevěří, a prozkoumají hlubiny starých dolů, zřícenou pevnost Durnholde, kde se nyní skrývali nemrtví lady Sylvanas (ty zde před rokem uvěznili obyvatelé Southshore), a tajuplný mlžný ostrůvek nedaleko pobřeží. Účelem těchto výprav se stalo nalezení runových kamenů, které měly poskytnout odpovědi na všechny kladené otázky týkající se magických anomálií a blížícího se zla. Sněm byl nakonec zakončen velkolepým turnajem pořádaným Hospodským pro všechny zúčastněné skupiny.

Část Hordy včetně náčelníka však byla ten den povolána na pomoc Strážci lesa, jejichž arcidruid byl napadem nikým jiným než murločím šamanem Murkym. Toho se nakonec podařilo najít u posvátného místa země a vody. Nakonec se podařilo vyděšeného Murkyho uklidnit a přivést zpět mezi druidy, kde potvrdil temné předtuchy druidů a šamanů týkající se zla, které se vnucovalo do niter jejich duší.

První proběhla výprava do hlubin southshorského dolu, kterému vládl Scratch a jeho koboldí vesnice. Scratch se projevil jako přátelský vůdce koboldů, který byl ochoten splnit podmínky navržené smlouvy. Byl nakloněn myšlence nechat southshorské horníky v dolu těžit, pokud hrdinové vyčistí důlní patra pod jeho vesnicí od nestvůr. To se po dlouhých hodinách rozmanité skupince podařilo, a nakonec stanuli před mohutnými dveřmi svázanými tlustými řetězy.

Instinkt hrdinům radil tyto zlověstné dveře neotevírat. Výprava se však nakonec rozhodla jinak a hrdinové tak vstoupili do velké jeskyně. Uvnitř ní nalezli runový kámen, ale i strašlivého démona Plamenné legie kterého kámen v jeskyni uvěznil. Po lítém boji s démonem, kdy to vypadalo, že skupinku nečeká nic jiného než jistá zhouba, se dobrodruhům podařilo démona skolit, jen proto, aby čelili dalšímu nepříteli. Neviděná síla unavené a zraněné dobrodruhy držela v jeskyni a vábila je blíže k runovému kameni. Po hodinách pokusů se skupince podařilo runový kámen zničit a uniknout z prokleté jeskyně. Avšak to neměl být konec jejich utrpení. Koboldi, pod rozkazy svého vůdce, zradili hrdiny a zaútočili v nespočetném množství z mnoha temných tunelů a tunýlků, s úmyslem pohřbít dobrodruhy hluboko pod povrchem. Část skupiny padla noži těchto krysích zrádců, zatímco zbytek uprchl, počínaje mágem Eliášem, který se teleportoval do bezpečí čarodějné věže a nechal své druhy napospas kruté smrti. Na jeho obhajobu je však třeba dodat, že před tím několika důležitým členům výpravy svým důvtipem zachránil život.

Tu noc noční můry neustaly, ba naopak se mnohonásobně zhoršily. Jejich úder pocítil v podstatě všichni. Členové výpravy, kteří přežili, však na tom byli nejhůř – část z nich si dlouho nesla šrámy na duši a chronické efekty stresu. Jedním z nich byl i kovář města Hillsbrad, který byl další den zvolen starostou – možná i pro svůj heroický výkon v dolech. Město Hillsbrad se nicméně opět trochu vyprázdnilo, zatímco Horda městu začala prodávat a vyměňovat přebytky potravy za suroviny z dolů a jiné Hordě nedostupné cennosti. Přestože se Hordě vedlo poměrně dobře, nebyla bez problémů. Šamané cítili ze všech nejvíce úzkost a bolest posvátných duchů, se kterými rozmlouvali. Každým dnem temnota, která pokřivovala posvátná místa duchů, sílila a stávala se aktivnější, zatímco šamané, náčelníka nevyjímaje, slábli.

Napětí mezi Hordou a Aliancí postupně sílilo. V lesích se našly mrtvoly z obou stran a nikdo nevěděl, kdo činy spáchal. Obě frakce z činů vinily sebe navzájem. Náčelník Grok nejvíc ukazoval prstem na mágy z Kirin Tor, kterým důvěřoval stále méně a kteří tradičně spolupracovali spíš s Aliancí. Až teprve dohoda, že k nim pošle svého pokrevního bratra trolla Zel’tana, aby dohlédl na to, že mágové opravdu v utajení netropí zlo a neužívají temnou magii, Groka uchlácholila. Lví podíl na tlumení Grokovy paranoie měla celou dobu krvavá elfka Kier, studentka Kirin Tor, ale i členka Hordy. Bez jejího prostřednictví by možná došlo i k válce.

Druidi se mezitím uzavírali stále více a více do sebe a snažili se zahnat temný stín přelévající se přes Murkyho mysl. Jejich výpravy do Smaragdového snu, dříve poměrně poklidné, se stávaly čím dál děsivějšími a šlo v nich o život. Strážci lesa však vytrvale hledali nápovědy, které by jim umožnily přijít na kloub příčinám těchto děsivých můr.

Městečko Southshore vzkvétalo. Dokonce postavilo velkou plachetnici přichystanou na plánovanou výpravu na opuštěný ostrov. Jediným jeho problémem, který trápil jejich mysl, byly daně, které se majitelé zavázali Lordaeronskému království platit a které po nich Aliance stále požadovala.

Další sněm, kterého se účastnili všichni uživatelé magie, prozatím nepřinesl odpovědi na otázky, co za hrozbu to hrdinové čelí. Zazněla teorie, že za vším stojí navracející se Pohroma nemrtvých v čele se svými zákeřnými lichi. Tu podporoval i fakt, že rok předtím se podařilo lichům proniknout do Smaragdového snu druidů a zaútočit zde na Strážce lesa. Bylo rozhodnuto o výpravě na tajemný ostrov ležící nedaleko hillsbradských břehů, který byl stále zahalen mlhou.

Netrvalo dlouho a následovala druhá výprava, tentokrát do zřícené pevnosti Durnholde. Katakomby, které šestnáct dobrodruhů prozkoumávalo, byly pokryté prapodivnou květinou. Hrdinové museli projít mnoha pastmi, hádankami a museli se utkat dokonce i s nemrtvými lady Sylvanas, kteří se zde loni skryli. Květina se nakonec ukázala být bývalým gobliním alchymistou Kytíkem, který prorůstal katakombami a krátil tak hrdinům čas, neboť jím narušené zdi se začínaly hroutit. Většině se podařilo z katakomb utéct ještě předtím, avšak šestice zůstala uvězněna v hlubinách trosek. Ta se setkala s nemrtvou stvůrou se třemi dušemi, bývalým velitelem Opuštěných lady Sylvanas Voxem, Foxem a Poxem. Trojjediný dobrodruhy ušetřil pod podmínkou, že jej i s jeho druhy nechají opustit krypty, aby mohli odejít ke své nemrtvé paní. Skupinka pokračovala dál a nakonec se dostala až do hlavní místnosti, ve které rostl mohutný strom pokrytý runami, jímž prorůstal Kytík. Ten dobrodruhy prosil, aby jeho život ušetřili a odešli pryč z krypty. Kapitán stráží malého goblina poznal a s jeho pomocí se Kytíkovi podařilo dobrodruhy přesvědčit, aby jej nezabíjeli. Jak se později ukázalo, byla to osudová chyba.

Výprava měla katastrofické následky pro klid ve vévodství. Nemrtvým se nechtělo ze země odcházet a postupně začali útočit na obyvatele Hillsbradu. Vox, Fox a Pox shromáždili velkou armádu svých nemrtvých bratří a chystali se zaútočit na nový Southshore. Hospodský proto povolal všechny své spojence z Hordy a Aliance, aby mu pomohli se ubránit, a ti rychle odpověděli. Dobývání pevnosti bylo dlouhé a krvavé, nejdříve padla brána, pak i hradby. Nakonec ale vše bylo ztraceno, a tak se obránci Southshore začali naloďovat na plachetnici, zatímco hospodský bránil jejich ústup a náčelník Hordy stále držel pozici u jedné z hradebních věží. Předtím, než Hospodský padl, se mu podařilo odpálit velkou nálož střelného prachu a spolu s ní i celé město včetně velké části armády nemrtvých. Jen náčelníkovi Hordy se podařilo díky šamanské magii výbuch přežít. Přeživší na lodi zamířili do Wor’golu, ve kterém nalezli dočasné útočiště a místo k zotavení. Dorazil také samotný náčelník, slabý a zraněný, a prohlásil, že po bitvě k němu duchové již nehovoří.

V Církvi Svatého světla to mezitím též vřelo. Velekněžka jen s obtížemi zvládala návaly stresu a záchvaty vzteku byly na denním pořádku. Rozepře dokonce přijel urovnávat arcibiskupův legát, který se, světlovíproč, vydával za arcibiskupa samotného. Osud velekněžky byl poměrně smutný. Po výpravě do dolů se u ní projevila naprostá krize víry, takže kdysi zbožná vůdkyně věřících odešla z města, hledaje novou, pravou víru. Její studia u druidů přerušila náhlá násilná smrt v lese. Církev však tuto ztrátu přežila, velení se chopil jeden z paladinů a řády Svatého světla nadále hájily Hillsbrad, nyní spíš než město připomínající pevnost.

Mezitím, co se bojovalo s nemrtvými, pátral (nyní již arcimág) Sethar v dalaranských archivech. Čarodějové se po jeho návratu vydali na výpravu, navigovaní úlomkem dávného kovu z archivu. Ten je nakonec dovedl k Západní věži, kde se rok předtím nathrezimové pokoušeli vyvolat armádu démonů. Zde na ně čekal již připravený portál, který je přenesl do prastarého podzemního komplexu. Hned na začátku temná moc zaútočila na arcimága Tariana, kterého výprava musela na místě zanechat svíjejícího se v křečích. Dlouhá cesta brázděná šílenými vizemi a neutuchajícím zaříkáním „šaeti tastia, šaeti tastarente,“ stála mnohé málem přítomnost. Zbytky strážců se pokoušely čaroděje a šamana Zel’tana, který šel na výpravu také, varovat před velkým zlem. Pán podzemí si pro ně připravil nejedno překvapení. Nejprve bylo nutno jednoho ze svých obětovat, pak určit, kdo z nich je zrádce, a nakonec se vyrovnat s přízraky svých mistrů a mrtvého přítele, to vše v časových smyčkách. Vyšlo najevo, že temná bytost, která stála za všemi nočními můrami a sváry na povrchu, byl starý bůh Ik’Zazuuth. Ten si byl natolik jist svojí mocí, že chtěl celé Kirin Tor nalákat do své kobky a zde je ovládnout. Přepočítal se však. Čarodějové odhalili zrádce, jímž byl mág Eliáš (ačkoliv – je to vůbec zrada, když byl ovládán jinou silou?). Jeho přítelkyně Kier jej následně v slzách zabila, čímž mágové dostali čas a podařilo se jim opravit pečeť, která praskla loni při vyvolávání démonické armády. Moc Starého boha zeslábla. Obyvatelé Hillsbradu se po několika dnech konečně v klidu vyspali.

Nemrtví lady Sylvanas nehodlali živým dopřát ani chvíli oddychu a tvrdě udeřili na jejich zbývající sídla. Hillsbrad se udržel díky víře a mečům paladinů církve a ocelové disciplíně zbývajících lordaeronských stráží. Wor’gol také ustál nátlak nemrtvé zhouby díky odhodlání synů a dcer Hordy a, což by náčelník nikdy nepřiznal, i díky delegaci čarodějů z Kirin Tor, kteří se do obrany Wor’golu zapojili také. Nakonec se živým podařilo nemrtvé nadobro porazit.

Mágové brzy zpravili důvěryhodné členy ostatních frakcí o svém dobrodružství a informovali je, že zrádci jsou pravděpodobně ve všech frakcích. Spolu s poznatky šamanů a druidů přišli na podstatu pečetí – ty držely onu temnou bytost bezpečně pod zemí. Čím více jich bylo poničeno, tím silnější Ik’Zazuuth byl a tím strašlivější byly noční můry. Pečeť v dolech pod Southshore byla rozbita na prach, runový strom pod pevností Durnholde prorostl Kytík. Čtvrtou hrdinové tušili na mlžném ostrově. Při návštěvě Hordy zjistili mágové strašlivou věc – jedním ze služebníků Starého boha byl sám náčelník Grok, který se v jednu nestřeženou chvíli odkryl. Vědomi si, že zabití náčelníka Hordy by přineslo okamžitě válku a utrpení, na kterém by Ik’Zazuuth hodoval, zvolili jinou strategii.

Následujícího rána se konal pravidelný sněm v táboře Hordy. Čarodějka Kier, členka jak Hordy, tak Kirin Tor, se svěřila taurenům a řekla jim o Grokově zradě. Zatímco jeden z taurenů nich vyrazil ke druidům řešit případné očištění, začal sněm. Náčelník Grok prohlásil mágy za nedůvěryhodné a za zrádce, kteří chtějí uškodit Hordě, a po neshodách se stařešinou tohoto starého taurena vyzval na posvátný souboj Mak’gora, aby prý duchové rozhodli o tom, kdo má za pravdu a jakým směrem se má Horda vydat. Po dlouhém souboji taurení stařešina porazil Groka. Ten uznal svoji porážku a bez prodlení se vydal pryč z tábora Hordy. Na cestě do svévolného vyhnanství byl však zastaven svými starými přáteli, a ti z podezření, že bývalý náčelník je ovládán oním zlem, orka skolili „zradou“ a kouzlem. Groka však vyléčil další služebník Starých bohů, jímž byl murlok Murky, a tak se Grok bez váhání změnil v oblak temnoty a společně se svým přítelem unikl. Tak započal hon za padlým šamanem, bývalým náčelníkem a zrádcem. Stařešina však nebyl náčelníkem dlouho; den poté zemřel na svá zranění a únavu věkem. Hordu pak chvíli vedl troll Zel’tan.

Grok společně s Murkym spojili své síly. Postupně znesvěcovali posvátná místa duchů, kterým tak dlouho a věrně sloužili, a jako stíny temné magie rituálně vraždili všechny kolemjdoucí ve jménu Ik’Zazuutha. To vše spolu se zbytkem kultu konali, aby se za pomoci polapených duší a spřízněného elfího lamače kouzel pokusili přivolat mocnou bytost – jejich pána – obětním rituálem, který se, naštěstí pro Hillsbrad, nepovedl.

Večer pak vyrazila výprava dobrovolníků na Ostrov duchů, kde tušili čtvrtou pečeť. Ve starém majáku tu našli pološíleného alchymistu a jeho lektvar, který umožňoval na nějakou dobu dýchat pod vodou. V hlubinách totiž byly tři podstavce se třemi klíči, které bylo potřeba získat skrze složité úkoly. Aby to nebylo tak jednoduché, doráželi na hrdiny a jejich doprovod murloci a nagové, kteří jim dávali dost zabrat a mnohé z nich utopili. V cestě jim stály i vskutku lákavé sirény, které se snažily rozpoutat (neúspěšně, díky paladinům) boj mezi nimi samotnými. Nakonec se jim však podařilo čtvrtou pečeť v podobě velké rudé perly získat.

Tu další den předali mágům. Ti s ní ale nechtěli nic mít – bránit dvě pečeti jim přišlo nemoudré, zvlášť s ohledem na ztráty učedníků v předchozích výpravách – včetně té poslední do moře. (Pohřby byly ve věži vcelku častou událostí.) Sám arcimág Tarian, ze strachu o své svěřence, prokličkoval les až k háji druidů a pečeť zanechal pod jejich ochranou.

Groka se nakonec podařilo zajmout, avšak byl i kvůli protestům arcidruida propuštěn pod přísahou, že se dobrovolně setká se svými přáteli ten večer. Tu, k překvapení arcidruida, ork, stále s kapkou cti, dodržel, a na místě byl jeho oddanými přáteli zlomen. Tím byla jeho mysl osvobozena od sevření jeho temného pána, Ik’Zazuutha. Po krátkém sněmu byl znovu dosazen na post náčelníka a s Hordou za zády vyzradil totožnosti ostatních kultistů ostatním frakcím. Společně s nimi započal hon. Kultisté přesto byli stále velmi nebezpeční. Murkymu se podařilo vyvolat armádu stínů a sebevražedným útokem arcidruida zavražit; naštěstí perla zůstala skryta pod ochranou zbývajících druidů. Ik’Zazuuth ovládl i tajuplného Nathaniela Foxe, pozůstatek slavného aliančního zabijáka rytířů smrti a lovce démonů. Pod nadvládou Ik’Zazuutha hledal ztracenou pečeť, ale poeticky zahynul rukou svého bývalého studenta z Hearthglenu, Lyolda, který tu působil coby agent SI-7. Aby to bylo ještě poetičtější, krátce poté se na scéně jejich setkání objevil Murky, zavraždil Lyolda, vysál jeho duši a utekl. Dva někdejší přátelé tam tak leželi vedle sebe, konečně v pokoji.

Naše zprávy z těchto temných dnů končí strašlivou bitvou, ve které znovu, jako rok předtím, spojili své síly vojáci Aliance, válečníci Hordy, mágové Kirin Tor a Strážci lesa. Společně se postavili silám temnoty v boji o jedinou pečeť, kterou šlo ještě zachránit. Jejich cílem bylo se probojovat zpět k mrtvému stromu zabitého Kytíkem a pokusit se ho vzkřísit a tím obnovit třetí pečeť. Bitva byla dlouhá a krvavá, ale nakonec se straně dobra podařilo stíny zahnat a na chvíli získat runový strom pod svoji kontrolu. Oživit se jej ale zatím nepodařilo.

Jednu z pečetí tak chrání mágové, druhou, kterou chránili druidi, se podařilo odeslat do Dalaranu, třetí byla zničena na prach a u čtvrté stále hoří plamínek naděje, že se ji podaří zachránit.

Autor: Dan Roček, doplnili Minreth a Nathaka